Pověst zámku
Pověst O bujném panu Kryštofovi
Na hradu Žirovnici prý kdysi sídlil Albrech z Gutštejna. Byl to moudrý starý muž, ale měl velmi nezdárného syna, Kryštof se jmenoval. Místo práce chodil za pochybnými ženštinami, hrdlem žejdlíky piva proléval a v kartách prohrál celé jmění.
Pan Albert se velmi trápil, ale umravnit syna nedovedl.
V městečku pod hradem žil řezník Brikci. Měl krásnou ženu Dynu, která však k manželovi láskou zrovna nehořela. Zato na Kryštofovi mohla oči nechat. I on si jí brzy všiml a tajně za ní začal choditi. Nebyla to láska, spíše vilnost, a lidé si o tom také často povídali. Dobrák Brikci však nic netušil. Věnoval se jen tomu, jak zaopatřit rodinu.
Až jednoho dne přišel dříve domů a přistihl krásnou Dynu, jak se krášlí pro svého milého. Když poběhlice viděla, že z večera s Kryštofem nic nebude, rozčílila se. "Co tu děláš tak brzy? Jsi hlupák. Copak nevíš, co si o nás lidi povídají? Já mám už dávno jiného, urozeného pana Kryštofa."
Chudák Brikci jen zalapal po dechu, tak ho nevěra vlastní ženy ranila. V tu chvíli však už Kryštof vkráčel do dveří. Brikcimu se zatmělo před očima, popadl mohutný řeznický nůž a vrazil ho Kryštofovi přímo do srdce. Mladík byl mrtev v okamžiku.
Verbíři ho okamžitě přivedli na Žirovnici. Když se pan Albrecht z Gutštejna dozvěděl, jak přišel o syna, hrozně naříkal. U soudu pak byl Brikci odsouzen k trestu smrti stětím hlavy, ortel byl hned vykonán. Krásnou Dynu nechali z města bičem vypráskat. Pan Albrecht se synovou smrtí tak soužil, až se usoužil k smrti. Pověst povídá, že nešťastný Brikci dodnes chodí po Žirovnici se zakrvaveným nožem v ruce a nemůže najít pokoje.